Přirozené chování koní
Přirozené chování koní
Vývojová řada předků koně, jak ho známe dnes, a nauka o koni
ukazují, že kůň je určen pro pohyb. Stavba jeho těla a fyziologické
funkce jsou zaměřeny na jeden cíl: po bezprostřední reakci se rychlým
pohybem zachránit před nebezpečím.
Důkaz o tom, že vývoj koně byl zaměřen na schopnost vyhnout se
nebezpečí nebo se před ním zachránit rychlým únikovým během, můžeme
hledat i v těchto ukazatelích:
zdravé hříbě se postaví na končetiny po narození velmi brzy, často již
do půl hodiny. Rodí se s relativně vysokými končetinami, uzpůsobenými
pro rychlý běh. Mléko saje až 50krát za den, při celkové spotřebě 10 -
20 L mléka. Malá dávka nezatěžuje trávicí ústrojí hříběte při běhu.
Četné krátké přestávky v sání neomezují pohyb klisny-matky a možnost
úniku před nebezpečím společně s hříbětem. V průběhu laktace nebrání
klisně v pohybu pevné vemeno a krátké struky. V poměru k hmotnosti těla
má kůň velké srdce a také kapacita plic je v poměru k objemu hrudníku
relativně velká. Výživa koně je zaměřená na lehce stravitelné živiny,
takže denní krmné dávky nezatěžují při běhu trávicí ústrojí atd.
Nepřetržitá nebezpečí, neustále opakované podněty, kdy i nepatrné
zachrastění nebo téměř neviditelný pohyb na zemi mohly znamenat
přítomnost plížící se šelmy, způsobily, že podmíněné obranné reflexy se
staly nepodmíněnými, dědičnými. V průběhu nekonečně dlouhých
období se u koně tvrdým bojem o život v otevřené travnaté stepi
vytvořily nejen dokonalé obranné reflexy, ale i rychlost a vytrvalost,
velikost a síla, otužilost proti změnám prostředí a nepřízni počasí,
proti žáru poledního slunce nebo chladu sněhových bouří. Všechny tyto
vlastnosti učinily z koně nejlepšího pomocníka člověka. Těchto
vlastností, které kůň získal dědictvím po předcích, využil člověk ke
svému prospěchu, buď aby se dal koněm nosit, nebo aby přepravoval
náklad tahem či na jeho hřbetě, a to za každého počasí, na těžkých
cestách, v hlubokých polích, bez přerušení v létě i v zime. Člověk od
koně prostě vyžaduje vše, co dlouhým vývojem a tvrdým bojem o život z
koně vytvořila přiroda.
Domestikací byl kůň zbaven všech starostí, které v divokosti musel
vynakládat ke svému přežití. Nemusí nepřetržitě a bedlivě sledovat, zda
se neblíží nepřítel, nemusí vyhledávat potravu a vodu, místo k úkrytu v
krajně nepříznivých povětrnostních podmínkách apod. I když síla těchto
instinktů byla zeslabena v průběhu více než 6000let trvající
domestikace, přece jen vyzařuje energii, kterou je nutné využít
správným směrem.
Proto je podmínkou úspěšněho chovu, výcviku a tréninku koně i
dostatečná znalost jeho psychologie, návyků, instinktů a způsobu
života. Znalost temperamentu a charakteru koně, tj. jeho vyšší nervové
činnosti, je nutná pro správnou volbu tréninkového i pracovního
zatížení.
Z psychologického a fyziologického hlediska jsou v životě hříbat tři kritická vývojová období: (viz. samostatné články)
- období posnatální (po narození)
- období odstavu
- období základního výcviku